Toto je i smyslem následujícího rozhovoru, který jsme pro vás připravili a ptali jsme se jedné studentky. Možná ještě poznámka na úvod – lektoři si s většinou studentů tykají, proto jsme v tomto smyslu rozhovor nechtěli upravovat.

Ahoj Hanko, kde vlastně pracuješ a kolik vedeš lidí?

Jsem již 6 roků ředitelkou hotelu Patria v Trutnově. V současné době máme 26 lidí, ale už jsme jich měli i skoro 40.

V této branži si pracovala vždy?

Vůbec ne, předtím jsem měla svoji účetní firmu. Majitelé hotelu Patria se na mě tenkrát obrátili s tím, zda bych jim nepomohla se založením firmy zde v Čechách. No a když bylo vše hotovo, požádali mě, zda bych se jim o hotel nestarala. A už to bylo.

Předpokládám, že to byla celkem změna z malé účetní firmy se stát ředitelkou poměrně velkého hotelu.

To tedy ano, nikdy jsem nechtěla svoji účetní firmu příliš zvětšovat. Z předchozího zaměstnání u státního podniku jsem měla zkušenost, že uhlídat „pytel blech“ není jednoduché. Ale tenkrát to bylo jinak … Navíc v první fázi bylo nutno hotel kompletně zrekonstruovat, takže jsem se rozhodně nenudila.

A jak si se vlastně dostala ke studiu MBA?

Začala jsem zjišťovat, že můj způsob řízení lidí není asi úplně ideální. Že je ani neřídím, naopak oni úkolují mě. Měla jsem pocit, že okolo mě snad není nikdo, kdo by byl úplně samostatný. Zaměstnanci za mnou stále chodili a všechna menší i větší rozhodnutí jsem musela dělat já. Vypadalo by to, že toto je práce manažera, ale kde je pak odpovědnost a práce ostatních?

A jak je to teď?

No teď mám pocit, že naopak většina lidí okolo mě je samostatných a rozumí své profesi. Už za mnou nechodí, abych rozhodovala věci týkající se jejich práce a jejich pravomocí. To neznamená, že si jich nevšímám, ale mám více času na kontrolu a dohled, zda vše funguje, jak má. Pokud se na mě obrátí o pomoc, řešíme problém společně. Pokud potřebují pomoc, pak se jedná o rozhodnutí, která mají z mé pozice ředitele větší důraz.
K této změně jsem se dopracovala za více jak dva roky. Není to jednoduché, ale funguje to. A není to stav konečný. Firma je dynamická a stále je na čem pracovat.

Jak se to stalo?

Když tak o tom přemýšlím, tak jsem nepředělala zaměstnance, předělala jsem sama sebe. Přestala jsem si od zaměstnanců ochotně brát jejich problémy. Asi jsem jim nevěřila – myslela jsem si, že já to stejně umím nejlíp. Vždy jsem byla ta první, která se vrhala do řešení. Důvěra je důležitá.

A teď už problémy neřešíš?

Vlastně ne. Tedy to neznamená nad problémy rezignovat, právě naopak. Dávám lidem prostor, aby sami vymysleli řešení. Kladu jim otázky a nejsem ta, co navrhuje způsoby řešení. Samozřejmě se zapojím i do řešení v okamžiku, kdy to opravdu ohrožuje chod organizace. Ale věřte mi, takových problémů moc není. Teď už i toto umím zhodnotit s „chladnou hlavou“.
Zajímavé je i to, že najednou mnohem lépe vidím svoje minulé chyby i chyby v okolí. A to si myslím, že je důležité vědět o tom, že bylo něco špatně. Z chyb se člověk nejlépe učí.
Třeba teď zrovna řeším problém s jedním podřízeným. Práci sice nevykonává nejhůř, ale myslí si o sobě, že všechno dělá dobře a nejlíp. Neumí spolupracovat s ostatními. To lidi okolo něj štve. Pochopila jsem, že práce není jen o tom, zda lidé umí, nebo neumí svoji odbornost. Zaměstnance musím vybírat i s pohledem na kulturu a strukturu firmy.

Zajímavé … co myslíš, že ti studium ještě dalo?

Mám v hlavě motto, které nás provází studiem, a to je „žádný problém nemá jen jedno řešení“. Dávám prostor ostatním, naslouchám, pozoruji a pak teprve hodnotím.
Mám pocit, že jsem samostatnější a jsem schopna si mnohem lépe stanovit dlouhodobější cíle. Hlavně mám více času věnovat se dlouhodobějším cílům a strategii, když nemusím řešit každodenní starosti. Není to ještě ideální, ale cítím pokrok. Samostatnější ale znamená i to, že si lépe uvědomuji, že individuálně se výsledků dosahuje špatně. Je dobré s ostatními spolupracovat.
Taky jsem si dříve myslela, že když za lidi udělám jejich práci, budou mi vděční. Paradoxně to ale bylo přesně opačně.
Teď víc používám selský rozum a intuici a kupodivu to funguje. Měla jsem pocit, že management je složitý, ale není tomu tak. Chce to se oprostit od těch rádoby odborných termínů (optimalizace, implementace, decentralizace, …), a pak to jde.

A naopak, co ti studium vzalo?

Vzalo? To snad ani nevím. No, možná mi vzalo některé špatné a už zažité návyky. Uvědomila jsem si je většinou při týmových cvičeních se studenty. A vím, že jsem nebyla sama. Takové procitnutí bylo velice příjemné. I když mě v jednu chvíli až vyděsilo. Myslela jsem si, že ve svém věku se toho už mnoho nového nenaučím. Jenže nové věci se dozvídám stále. Trochu mě mrzí, že jsem se „probudila“ až teď. Ale lepší později, než vůbec.

Co spolužáci?

Nejdřív jsem měla trochu problém s tím, že jsem myslela, že můj business pro ně nebude zajímavý, že vlastně toho zas tak moc neumím. Jenže když člověk žije s tímto pocitem, pak ho ostatní opravdu obohacují – učí se od nich mnoho nového. Teď už věřím tomu, že se podobně ostatní učí ode mě. Studium je i výborná příležitost setkat se s lidmi, které bych normálně nepotkala. Nebo možná ano, ale rozhodně by tak otevřeně nemluvili o tom, jakým způsobem dělají svoji manažerskou práci. A zjistila jsem, že naše problémy jsou velice podobné , ať jsme z jakéhokoliv oboru.

Hanko, díky moc za zajímavý rozhovor a ať se ti i nadále daří!

Odpovídala: Hana Mládková, ředitelka hotelu Patria, Trutnov.
Ptal se: Michal Henych, lektor Management TC, www.tcbs.cz  

Firma Management TC používá pro svoje aktivity značku „TC Business School“. Je to česká nezávislá poradenská a vzdělávací společnost, která vznikla v roce 1992. Jejím cílem je zlepšovat management, organizaci a komunikaci firem. Od roku 1997 provozuje ve spolupráci s Business School Nederland studium MBA. Pro studium se používá metodika „Action Learning“, která pomáhá v dotažení teoretických znalostí do konkrétních zlepšení v organizacích studentů.
Více informací naleznete na www.tcbs.cz .