O žádný „právní oříšek“ se v popsaném případě nejedná, zmiňovaná situace žádné složité právní otázky nevyvolává.
Pokud bylo okamžité zrušení pracovního poměru vykonáno platně (nemám důvod se domnívat, že tomu tak nebylo, s jistotou to ale samozřejmě nedokážu pouze na základě vašeho dotazu posoudit), potom došlo k ukončení vašeho pracovně-právního vztahu s účinností k 29. 5. 2009. Předchozí výpověď zaměstnavatele, dle které měl váš pracovní vztah zaniknout uplynutím výpovědní doby k 31. 7. 2009, se stala bezpředmětnou, protože váš pracovní vztah zanikl před tímto datem z jiného důvodu (vaším okamžitým zrušení pracovního poměru ke dni 29. 5. 2009). Z logiky věci vyplývá, že žádný právní vztah nemůže zaniknout dvakrát – jakmile zanikne „poprvé“, není zde již nic, co by mohlo zaniknout „podruhé“.
Na vámi formulované dotazy jsou tedy odpovědi stručné:
1. žádnou určovací žalobu podávat nemusíte, protože pracovně-právní poměr zaniknul jeho okamžitým zrušením ke dni 29. 5. 2009 a předchozí výpověď tak ztratila relevanci,
2. obsahové náležitosti určovací žaloby není třeba vůbec řešit, protože pro podání takové žaloby není dán prostor.
Na nepřímo položenou otázku, zda je možné okamžitě zrušit pracovní poměr v průběhu výpovědní doby, je nutno odpovědět kladně. Opačný závěr nenachází podporu v žádném zákonném ustanovení. Jeho přijetí by navíc fakticky znamenalo, že v průběhu výpovědní doby zaměstnanec ztrácí značnou část ochrany, kterou mu zákoník práce poskytuje (zejména právo okamžitě ukončit pracovní poměr v důsledku takového jednání zaměstnavatele, se kterým je právo na okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance spojeno).
