V souladu s platným zněním zákoníku práce může zaměstnavatel vyslat zaměstnance na dobu nezbytné potřeby na pracovní cestu jen na základě dohody se zaměstnancem. U zaměstnanců pečujících o děti ve věku do 8 let je k vyslání na pracovní cestu mimo obvod obce pracoviště nebo bydliště nutný souhlas zaměstnance.
Z vašeho dotazu vyplývá, že tento souhlas s vysíláním na pracovní cesty jste udělil podpisem dodatku k pracovní smlouvě. Zaměstnavatel tedy zcela oprávněně z tohoto vašeho souhlasu při vyslání na pracovní cestu vychází. Pokud se přes udělení souhlasu později před vysláním na konkrétní pracovní cestu vyskytnou závažné důvody (rodinné, zdravotní, apod.), které by vás opravňovaly i přes udělený souhlas k odmítnutí nastoupení na pracovní cestu, je zaměstnavatel oprávněn požadovat z vaší strany prokázání těchto důvodů a poté je zaměstnavatel povinen tyto důvody zhodnotit. Pokud ve vašem případě nepečujete o dítě pouze sám a navíc, jak sám uvádíte, je vaše manželka nezaměstnaná, tudíž jsou na její straně navíc i časové možnosti péče o dítě v době vaší pracovní cesty, je odmítnutí nástupu na pracovní cestu odůvodněním péčí o dítě přinejmenším poměrně problematické. V tomto případě by nutnost vaší osobní péče o dítě měla být prokázána např. nemocí manželky, příp. nutností účasti manželky ve dnech pracovní cesty na nařízeném pracovním pohovoru při hledání nového zaměstnání apod. V těchto odůvodněných případech nemůže být odmítnutí nástupu na pracovní cestu považováno zaměstnavatelem za porušení pracovních povinností zaměstnancem, i když již předchozí souhlas zaměstnance s vysláním na pracovní cesty existuje.
Avšak v případech, kdy povinnost konat pracovní cesty vyplývá již z druhu sjednané práce (manažeři, obchodní zástupci apod.), lze bezdůvodný nesouhlas s vysláním na pracovní cestu považovat na nesplňování požadavků pro řádný výkon práce. V těchto případech by potom zaměstnavatel mohl z tohoto důvodu dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru.
