Dle zákoníku práce platí, že pokud zaměstnanec nemůže vykonávat práci pro jinou překážku na straně zaměstnavatele, musí mu zaměstnavatel poskytnout náhradu mzdy nebo platu. Pokud je touto jinou překážkou skutečnost, že zaměstnavatel nemůže zaměstnanci přidělovat práci v rozsahu týdenní pracovní doby z důvodu dočasného omezení odbytu jeho výrobků nebo omezení poptávky po jím poskytovaných službách, jde o tzv. částečnou nezaměstnanost, a zaměstnavatel musí, po dohodě s odborovou organizací, poskytnout náhrady mzdy nebo platu ve výši nejméně 60 % průměrného výdělku. Pokud u zaměstnavatele odbory neexistují, musí o možnosti poskytování náhrady mzdy v nižší částce rozhodnout příslušný úřad práce. Pokud tento s návrhem zaměstnavatele souhlasí, zaměstnanci pak přísluší 60 % průměrného výdělku, a to po dobu, kterou úřad práce ve svém rozhodnutí určí, nejdéle však po dobu jednoho roku.