Výkon práce v místě, kde má zaměstnavatel sídlo, se nedá považovat za pracovní cestu jen proto, že trvalé bydliště zaměstnance je v jiném místě. O pracovní cestu jde v případě, že zaměstnavatel vyšle zaměstnance k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Záležet tedy bude především na tom, jaké místo výkonu práce bylo mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem sjednáno v pracovní smlouvě. Pokud je v pracovní smlouvě sjednané místo výkonu práce město A, a v tomto městě fakticky k výkonu práce i dochází, nejde o pracovní cestu, pokud zaměstnanec do zaměstnaní dojíždí z města B. Jinými slovy, pokud si zaměstnanec vybere zaměstnání mimo místo svého trvalého bydliště, je na něm, zda bude do místa výkonu práce dojíždět či se tam přestěhuje, a zaměstnavatel mu není povinen platit jakoukoliv náhradu, která by mu příslušela, pokud by šlo o pracovní cestu.