Podle ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“) způsobilost fyzické osoby jako zaměstnance mít v pracovněprávních vztazích práva a povinnosti, jakož i způsobilost vlastními právními úkony nabývat těchto práv a brát na sebe tyto povinnosti vzniká, pokud není v tomto zákoně dále stanoveno jinak, dnem, kdy fyzická osoba dosáhne 15 let věku; zaměstnavatel však s ní nesmí sjednat jako den nástupu do práce den, který by předcházel dni, kdy tato fyzická osoba ukončí povinnou školní docházku. Podle § 6 odst. 2 zákoníku práce pak zbavení nebo omezení způsobilosti zaměstnance k právním úkonům se řídí § 10 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Podle § 18 zákoníku práce se právní úkony řídí ustanoveními § 34 až 39 občanského zákoníku.

Podle § 38 odst. 1 občanského zákoníku je neplatný právní úkon, pokud ten, kdo jej učinil, nemá způsobilost k právním úkonům. Jestliže fyzická osoba, která není způsobilá k právním úkonům, vzdor tomu sama učiní právní úkon, je právní úkon neplatný; jde o absolutní neplatnost. Pokud vaše známá byla soudně zbavena způsobilosti k právním úkonům, tak smlouva vůbec nevznikla. K absolutní neplatnosti přihlíží soud i bez návrhu z úřední povinnosti. Absolutně neplatný právní úkon nepůsobí právní následky.