Zákoník práce dává jak zaměstnavateli, tak zaměstnanci právo domáhat se neplatnosti zrušení pracovního poměru ať už výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době či dohodou, žalobou u soudu. Pro její podání stanoví lhůtu dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr takovým rozvázáním skončit. Abychom mohli odpovědět na uvedený dotaz, musíme se zaměřit na obecná ustanovení o běhu výpovědní doby.

Výpovědní doba je stejná pro zaměstnance i zaměstnavatele a činí minimálně dva měsíce. Až jejím uplynutím dojde ke skončení pracovního poměru. Výpovědní doba začíná plynout prvním dnem kalendářního měsíce následující po doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce. Toto ovšem neplatí bez výjimek. Jednou z nich je právě případ, kdy se zaměstnanec v průběhu výpovědní doby stane dočasně práce neschopným. Pak se na něj totiž vztahuje ustanovení o ochranné době. Ochranná doba se do výpovědní doby nezapočítává, o dobu pracovní neschopnosti se tedy výpovědní doba, jak tazatel správně uvedl, prodloužila. Ustanovení o možnosti uplatnění neplatnosti rozvázání pracovního poměru je potřeba vykládat v návaznosti na zmiňované ustanovení o ochranné době, proto, dle mého názoru, lhůta pro podání žaloby začíná běžet až po uplynutí výpovědní doby, která je v případě dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance, prodloužena o ochrannou dobu. Tazatelovi tak uplyne lhůta pro uplatnění neplatnosti rozvázání pracovního poměru až dnem 20.5.2009.