Problematika pracovního poměru na dobu určitou je upravena v zákoně č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce"). V § 39 odst. 2 zákoníku práce je výslovně uvedeno, že trvání pracovního poměru mezi týmiž účastníky je možné sjednat celkem na dobu nejvýše 2 let ode dne vzniku tohoto pracovního poměru; to platí i pro každý další pracovní poměr na dobu určitou sjednaný v uvedené době mezi týmiž účastníky. Jestliže od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou uplynula doba alespoň 6 měsíců, k předchozímu pracovnímu poměru na dobu určitou mezi týmiž účastníky se nepřihlíží.
Výjimky z tohoto pravidla jsou upraveny v ustanovení § 39 odst. 3,4,5,6 zákoníku práce.
Podle § 65 odst. 2 zákoníku práce pokračuje-li zaměstnanec po uplynutí sjednané doby s vědomím zaměstnavatele dále v konání prací, platí, že se jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou.
Vzhledem k výše uvedenému považuji postup zaměstnavatele v rozporu se zákoníkem práce.
